Béčkový žebříček? Tak to ani náhodou!

Když se o něčem řekne, že to je béčkové, obvykle to bývá myšleno tak, že je to v něčem horší. Ovšem nikoliv v tomto případě.
To co se totiž podařilo připravit Chrastavským pořadatelům bylo neuvěřitelné.

Když jsem začínal s orientačním během, těšil jsem se na to, jak budu běhat těžké závody v kopcovitém, ale zároveň krásnem terénu. Jak toho budu mít plné zuby a že už si budu přát až budu v cíli. Na to jak budu koukat do mapy a budu vědět hovno kam běžím jsem se zase tolik netěšil, ale postupem času jsem zjistil, že je to taky dosti veliká výzva.
Jasně nemám zase takové zkušenosti jako ostatní, ale pro mě byl tohle závod, který tohle všechno splňoval.

Zároveň to byl závod pln mojeho očekávání, ale, jak se postupem času dozvíte, také pln nevšedních zážitků.
Bohužel se na mé běžecké formě trochu neblaze začalo projevovat zdraví a vyústilo to v nedokončení oblastňáků na Císařáku. Doufal jsem, že se za týden stihnu dát pořádně do kupy, bohužel opak byl pravdou. Veliké vedro mi také moc nepomáhalo a tudíž jsem se tedy trochu obával, abych nebyl nucen k tomu skrečovat i tento závod.

Nu, přikodrcal jsem se na start. Nabízenou vychlazenou vodou jsem nepohrdl a řádně si před startem zchladil žáhu. Bylo to potřeba, poněvadž když jsem dostal mapu do ruky, tak jsem nevěřil nejen svým očím, ale ani tomu, že bych v tomhle závodě mohl najít byť jedinou kontrolu. Postup na první kontrolu se mi zdál nekonečný. Chvilku jsem běžel po cestě a tu a tam jsem si odskočil do lesa, abych zjistil, že běžet mezi miliardou kamenů se dá opravdu jen horko těžko.
Po krkolomnén výstupu a dohledávce jsem konečně jedničku našel. Inu, chvíli jsem nečinně přihlížel do mapy a posléze jsem se rozběhl ku druhé kontrole. A ejhle další chyba. Naštěstí jsem to včas vypozoroval a minimalizoval ztrátu. Třetí kontrolu jsem si však lišácky pohlídal. Na čtyřku jsem trochu začal jančit a ztratil jsem tu pár sekund. Cestou na pátou kontrolu jsem si dovolil poradit Ivče Rufferové, pozdější vítězce ženské elitní kategorie. Když jsem vyrazil směr šestá kontrolu, tak jsem měl trochu času neb jsem se vydal po cestě. Zjistil jsem, že se mi neběží zase tak špatně a tak jsem si na cestě ještě trochu zrychlil. V klidu jsem si také namapoval další postupy, což se mi posléze hodilo. Parádně jsem se rozběhl a cestou na šestou, sedmou a osmou kontrolu jsem téměř nechyboval. Devátou kontrolu jsem také našel bez potíží. Avšak říkal jsem si, že už zcela jistě budu za půlkou závodu a zbytek už bude jen sranda. Ale bylo tomu naopak, když jsem se zadíval do mapy na další kontroly, tak mě polilo horko a šel jsem do kolen.

Bohužel jsem také včetně cesty do kolen, zvolil i špatou cestu na kontrolu číslo deset. Tuda jsem nechal nějakou tu minutu a navíc se mi zde začalo běžet tak nějak, no docela ledabyle bych řekl.
No a netrvalo dlouho a musel jsem přejít do chůze. Co chvíli jsem se snažil rozběhnout, ale vždy jsem se zlou potázal. Po chvilce už to bylo lepší a tak jsem se jal běžet. Ale spíše jsem se tak nějak belhal lesem. Jedenáctou kontrolou jsem se nechal trochu nachytat a jejím hledáním jsem nějakou tu chvíli ztratil. Dvanáctá kontrola byla občerstvovačka, cestou jsem si říkal, že by se nějaké ty tekutiny mohly hodit. Hodil jsem tedy za hlavu nějaký běžecký čas a u stolku jsem hodil do sebe cca 1 litr pramenité vody. Z čista jasna jsem byl opět trochu jako politý živou vodou a rafinovaně jsem se vydal hledat zbylé kontroly.

Ale co se nestalo. Cestou na třináctou kontrolu jsem si nedal pozor na to, kudyma běžím a hned ejhle, špatně jsem došpápl a trochu jsem si pošramotil kotník. No v první chvíli to bolelo jako čert. Ale pak jsem to maličko rozchodil a tak jsem tedy pokračoval v závodě. Nacházím třináctou a po několika lapáliích jsem nakonec našel i čtrnáctou kontrolu. Ovšem pak to na mě opět přišlo. Začalo mi být opravdu blbě. Úplně jsem zvolnil a přešel až do chůze. Tak si tak jdu a říkám si "sakra já mám nějakou žížu". Stavím se tedy u prvního potoka, nabírám do dlaně a dám si dávku pořádný pramenitý vody. No nic, jdu dál. Nějakým omylem jsem našel další kontrolu, už číslo 15. Cestou na šestnáctou kontrolu jsem si udělal takovou menší koupačku. Jdu si a kde se vzal tu se vzal najednou potok a říkám si "a tak nakonec proč né". Sundal jsem si čip, buzolu, mapu a mrštně jsem si vlezl do takovej pěknej tůňky. Udělal jsem dva tři ponory, posbíral věci a zase vyrazil dalšímu dobrodružství.
V tom se mi zase ozval kotník, nelenil jsem a vybavil se takovým pěkným klábrštem. Prostě klacek, aby se mi šlo trochu lepší. Šestnáctou i sedmnáctou kontrolu jsem taky našel. V tom mi začaly protestovat i hodinky, že už prej jako dál nejdou a že se radši vybijou. Inu dobrá. Zvládnu to i bez nich. Nacházím osmnáctou kontrolu a říkám si "pááni, snad stihnu limit. Bude to fousový".
Cestou na devatenáctku jsem potkal bloudícího Honzu Moravce, tak jsem mu taky ochotně poradil, doufám že správně. Když v tom najedou už už orážím kontrolu číslo 19. Říkal jsem si, že teď už si snad nic hroznýho nestane.

Hroznýho se mi nestalo nic, ale to že upadnu a ztratím u toho mapu jsem fakt nečekal. Chvilku jsem mapu hledal. Pak jsem se začal smát na celý kolo a řekl jsem si, že bude asi lepší naslepo vyrazit do cíle. Trochu překvapivě jsem tam došel vcelku rychle, dokonce jsem na tomto 4 minutém postupu porazil Vítka Zakouřila o celých 22 sekund.
Záhy jsem také orazil cílovou kontrolu a mohl si v klidu oddechnout. Limit jsem stihl. V lese jsme strávil krásných 149 minut a 4 sekundy jako bonus.
V cíli mi patřilo 40. místo, což jsem opravdu nechápal, jak jsem vlastně mohl porazit 22 lidí + x dalších, kteří závod vůbec nedokončili. Ovšem největší překvapení bylo, když se mi podařilo porazit Vítka Zakouřila. Tenhle bejk dokázal strávit v lese ještě o 6 minut déle než já. Což je opravdu neuvěřitelné. Ono každej den není posvícení. Ačkoliv sluníčka bylo onehdá až až.

Po závodě jsem si dal dvě pivka a začal sbírat síly na nedělní middle.

Nedělní middle, zcela upřímně. Toho jsem kluka jsem se bál jak čert kříže. Po zkušenostech ze soboty a podle reakcí již doběhnuvších závodníků jsem čekal, že půjde v lese opravdu do tuhého. A to také šlo. Proto jsem zvolil osvědčenou taktiku, dát si dvě piva ještě před startem závodu.

No ale k závodu, ač jsem se snažil si hlídat jednotlivé postupy ke kontrolám, tak jsem vždy někde vymyslel nějakou tu klukovinu a naděje na povedený závod byly ty tam. Do deváté kontroly jsem šel se ctí. Občas jsem sice zachyboval, ale nebylo to zase až tak strašidelné. Na kontrole desáté mě doběhl Lušťa, začali jsme spolupracovat. V závěru se na mě však opět začal podepisovat můj horší zdravotní stav. Lušťu jsem málem neudržel. Nakonec mi přecijen o kousek utekl, ale jen mou pitominou, kdy jsem si nepohlídal postup na jednu kontrolu a Lušťa byl ten tam.
V cíli mi nakonec patřilo 23. místo. Doposavaď nejlepší umístění v "béčkovém" žebříčku :)

Když se to vezme kolem a kolem, tak to byla teda pořádná porce zážitků. Bylo to neuvěřitelně náročné, ale také neuvěřitelně zajímavé. Myslím, že mistrovský sprint ve Znojmě nastavil laťku hodně vysoko, ale tohle tu laťku ještě překonalo. Takže béčkový žebříček? To ani náhodou, zatím to byl jednoznačně nejlepší závod roku 2014.

Teď hurá trochu potrénovat a za 14 dní middlová mistrovská premiéra v elitní kategorie :))

Sobota - Mapa ... Výsledky
Neděle - Mapa ... Výsledky

Dvě piva lepší iontového nápoje

No nevím nevím, ale myslím, že na tenhle štafetový dvojzávod rozhodně nebudu vzpomínat v dobrém. Aby také jo. V součtu jsem na obou závodech, na celkovém počtu 50 kontrol udělal "pouze" 4 chyby, ale díky těmto 4 chybám jsem v lese strávil o třičtvrtě hodiny déle, než bylo potřeba. 

Můžu být nakonec rád, že mezi oběma závody se běžel jeden městský sprint, na kterém jsem si alespoň trochu napravil reputaci. Ale pojďme hezky postupně.

Sobota - štafety - 10:30

A moje malá premiéra na prvním úseky štafety. Kaučem jsem byl postaven do štafety č.6. Nevadí, stejně jsem byl odhodlaný nechat v lese úplně všechno. Bohužel jsem nevěděl, že za tím "všechno" si moje mapovací schopnosti myslely také ztrátu cca jednoho světelného roku na čelo závodu. No ale pojďme od jedničky. Tam jsem se vezl společně s velikým vlakem ostatních závodníků, ale zároveň jsem si poctivě hlídal mapu. Vyplatilo se. Na jedničku jsem dorazil bez potíží, skoro jako bych šel na jedničku do hospody. Na dvojku také, neuvěřitelné. Dokonce jsem viděl i bezmocně bloudícího Kamendu. Asi se mi ho zželelo a tak jsem na trojku udělal drobnou chybu. Nevadí. Stále jsem v kontaktu. Čtyřka je těžká, tu si musím pohlídat. No ani prd. Prásk ho, chyba jak blázen a už bloudím. Po nekonečném hledání běžím na pětku. Tam to bylo s hledáním snad ještě o něco horší. Na šestku nemlich to samé ... 

chyby jsou krásně vidět na obrázku. No nicméně jsem vyrazil vstříc dalším kontrolám. Sbírám sedmou, osmou, devátou .. když v tom najednou se ke mně připojil Arabáš neboli borec ze Spojených Arabských Emirátů. Nedaří se mi ho setřást a navíc mi ani nepomáhá, ba naopak. Tu mi poradí špatnou kontrolu, támhle mi zase něco vypráví a já se bojím, že brzo odpálí bombu.

Už už jsem myslel, že mám toho darebáka daleko za zády, když pojedou se mi ten neřád objevil daleko před břichem. Naštěstí nebyl v orientačním běhu natolik kovaný, aby dokázal přede mnou uhájit tento náskok a já si ho poté bez chuti vychutnal. Následovalo posledních pár kontrol a na závěr předávka štafety Hostáškovi.

Celý závod se pro mě jevil jako katastrofa. Z celého Turnova jsem zaběhl jednoznačně nejhorší čas. Marně jsem také mezi všemi závodníky hledal člověka, který by dokázal trať prolétnout pomaleji než já. Nakonec našel. Ale bylo to snad těžší hledání, než hledání jednotlivých kontrol. 

Byl čas se nad sebou zamyslet ...

... toto zamyšlení přišlo po přesunu do nedaleké České Třebové. Důkladně jsem se nad sebou zamyslel. K tomu mi výrazně pomohly také dvě Plzeňské dvanáctky. Snad jakoby něco tušil sám pan vrchní v tej putice, když se mě ptal jestli mám ještě chuť na to druhé pivo. Pro odpověď jsem tehdy nemusel chodit daleko. Druhé pivo mi pomohlo. Z čista jasna jsem najednou cítil jakousi formu. Jako blesk z čistého nebe přišlo natěšení na ten odpolední sprint. 

Sobota - sprint - 16:00

Sprint přišel velice záhy. Není od věci, že před samotným startem už jsem takovou formu necejtil, ba naopak. Inu, dal jsem si dvě, tři rovinky a šlo se na věc. Ze sprintu si toho moc nepamatuji. Jen vím, že jsem běžel od kontroly ke kontrole, střídal levou a pravou nohu a taky jsem běžel úplně naplno. Bylo s podivem, že jsem cestou do cíle téměř vůbec nechyboval a že jsem nezaběhl do první hospody. Našly by se drobné chybičky. Ale i přes ně to na konečné vítězství v kategorii H21C stačilo. 

Nu tedy, kýžený úspěch se musel trochu oslavit. Bohužel jsem ho nezajedl oblíbenou pizzou, nýbrž neoblíbeným kebabem, neboť pizzového těsta už bylo pomálu a na všechny se nedostalo.

I přes tyto úzkostlivé problémy jsem si myslel, že na nedělní štafety jsem byl připraven. Ovšem zmýlená neplatí.

Neděle - štafety - 10:00

Po zkušenostech ze soboty jsem byl nasazen opět do šestého mužstva, ovšem tentokráte na druhý úsek. Snad jako že bych měl dohnat ztrátu prvního úseku. Tak ztrátu jsem začal stahovat tím, že jsem svého kolegu ze štafety Stana Nejmana, který zrovna dokončil svůj první úsek, nechal čekat cca 45 sekund zbytečně na předávce. Poté jsem čile vyrazil naproti dalšímu dobrodružství. Prvních 9-10 kontrol jsem běžel celkem slušně. Hlídal jsem si mapu a snažil se běžet bez chyby. Předbíhal jsem spoustu soupeřů. Dvě menší chyby na 6 a 10 kontrole nebyly tak velké, abych je nedokázal svým běžeckým umem doběhnout. Ovšem to co následovalo po kontrole číslo 11 bylo i nad moje síly. No, pojďme pěkně pomalu. 

Orazím jedenáctou kontrolu a vesele běžím hledat kontrolu číslo 12. Hlídám si směr běhu, všechno klape. Ale náhle ouvej. Zřejmě odbočím z cesty příliš brzy a začnu šmejdit v hustníku a marně hledat kontrolu. Takhle hledám minutu, dvě, pět, deset minut a stále nic. Když v tom pravím "tady je něco špatně" a začnu mít trochu obavy, zdali nejsem někde úplně v pr .. pryč. Ale náhle spatřím jiného běžce. Pádím za ním, ale ten ničema orazí úplně jinou kontrolu než já hledám. Holota! Když už kontrolu hledám cca 17 minut, tak to nevydržím a lesem se rozběhnu kam se mi zlíbí. Takhle běžím asi 150 metrů, když v tom narazím na kontrolu, kterou jsem dobrých 17 minut předtím hledal. Moje hledání krásně popisuje následný obrázek 

Zbytek závodu jsem se snažil doběhnout se ctí. Bohužel ani s tou jsem se moc neohřál a tak mě snad mohl těšit jen ten fakt, že když jsem zrovna vběhl na veřejný úsek, tak moderátor závodu zrovna hlásil "no a nyní se podívejte na veřejný úsek, kde nám běží .... ". Jako by už i tenhle pacholek věděl, co se mi v lese přihodilo a upoutal jsem tím jeho pozornost.

Byl jsem nakonec rád, že jsem mohl orazit cílovou krabičku a předat štafetu Andrejovi. 

Nepotěšil mě ani fakt, že jsem cestou nenasbíral žádné houby či borůvky. A tak jsem dostal nakoupýno pouze a jen od všech soupeřů v tomhle závodě.

Ještě že jsem si mohl aspoň zazpívat písničku "sláva nazdar výletu, nezmokli jsem a jsme tu"

V neděli 1.6.2014 bude závod na mém oblíbeném Císařáku. Tak doufám, že krom Dne dětí budu mít taky aspoň trochu svůj den i já :)

Mapy:
Sobota - štafety: http://tur.cz/maps/show_map.php?user=8900&map=379
Sobota - sprint: http://tur.cz/maps/show_map.php?user=8900&map=378
Neděle - štafety: http://tur.cz/maps/show_map.php?user=8900&map=380

Trénink na štafety ...

... aneb jak jsme s Bajeříkem rozcupovali Jablonecký dorost a žíznivého Kobříka.

 

Jelikož se o víkendu chystá nejen jeden městský sprint, ale také dvoje štafety. Bylo potřeba si trochu ozkoušet nějaký ten farstovaný trénink a zase si trochu oživit mapu. Nota bene, když mě o víkendu čeká premiéra na prvním úseku.

 

A že se vopravdu se na tenhle hromadný start moc těším. Všichni stojej na jedný startovní čáře, bum ho a najednou se všichni rozutečou někam do lesa. O tom, že si mám hlídat mapu a né jen za někým slepě běžet samozřejmě vím. Ovšem votázka je do jaké míry tento úkol dokážu splnit.

Bude to pro mě hodně prestižní, postavit se na čáru s borci z jiných oddílů a vlastně i poměřit síly s kolegy a soupeři v jedné osobě z Turnovskýho mančaftu.

 

No a teď k samotnému tréninku. Na startu se nás sešlo cca 20. Převážně mladí kucí, pár vetošů, nějaký ty baby, Bajeřík a já. Později se na trénink dostavil i Kobřík.

 

Masový start v orientačním běhu byl pro mě novinkou, a i přestože se jednalo pouze o trénink, tak mě trochu stihla i nervozita. Nicméně ihned po startu bylo vše jinak a já běžel vstříc prvé kontrole. I přes drobné lapálie jsem kontrolu našel. Stejně tak to dopadlo i s druhou kontrolou. Na třetí kontrole jsem nechal dobrou minutu, ale zase čtvrtou kontrolu jsem našel cobydup. Zbytek už byl takový pamlsek na závěr.

 

Bajeřík mě porazil o cca 2 minuty. To je na 16 minutách celkem dost. Nicméně u srdíčka zahřálo aspoň to, že Kobříka jsem porazil o cca 6 sekund. Zbytek pole doběhl hodně daleko za námi a tak, ještě před startem druhého kola, jsme s Bajeříkem stihli ještě jeden ostřejší kilometr po lese.

 

Následoval druhý a poslední okruh. Cca o stejné délce jako ten první. Bohužel jsme tentokráte měli s Bajeříkem a Kobříkem stejnou farstu, tudíž jsme vyrazili totožným směrem. Nechtělo se mi jen viset a tak jsem se snažil volit si vlastní cestu. Kobřík odpadl již cestou na druhou kontrolu, ale měl žížu, takže to ho omlouvá. Snad se na víkend aspoň trochu napije :)) S Bajeříkem jsme pokračovali dále. Na každé z prvních čtyřech kontrol jsem se snažil volit jiný postup než Bajeřík. Avšak vždy jsme se někde doběhli.

 

Až na čtvrté kontrole mi ten pacholek utekl. Rozběhl se jako čipera, kdežto já si to namířil přímo do hustníku. Nu a bylo po souboji. Závěrečné kontroly už jsem běžel o samotě a na voplátku jsem si poctivě hlídal mapu, abych na závěr nevyvedl nějakou chlapečkovinu.

To se povedlo. Do cíle jsem dorazil se ztrátou cirka jedné minuty za Bajeříkem, avšak o hezkou půl minutu před Kobříkem. Ten měl ovšem tu žížu :)

 

Já si tímhle tréninkem teprva žížu udělal a to nejen na dvě 11°, ale hlavně taky na víkendový štafety :) Už se těším, až to všechno vypukne.

Proslýchá se, že běžím ve štafetě s Andrejem, tak doufám, že když to nějak pokazím, že mě třeba nezabije nebo tak něco :))